Proč dnes stojí zdravotnictví na inovacích?
Moderní lék může být schválený i hrazený, přesto se k němu pacient nemusí dostat včas. Rozhodovat může kapacita nemocnice, místo bydliště, a dokonce i to, v jaké části roku člověk onemocní. David Kolář z AIFP odkrývá slabá místa českého systému a vysvětluje, proč dostupnost špičkové léčby stále není pro všechny stejná.
01Inovace prodlužují život ve zdraví a prospívají celé společnosti
Registrovaný a hrazený lék ještě není totéž co léčba skutečně dostupná pacientovi. Mezi rozhodnutím o úhradě a podáním léčivého přípravku stojí kapacity specializovaných center, rozpočty nemocnic, smlouvy se zdravotními pojišťovnami i schopnost systému nasměrovat pacienta včas na správné pracoviště. V praxi proto stále záleží také na tom, kde člověk žije a v jaké části roku onemocní.
Jednou z cest, jak pacientům umožnit přístup k moderní léčbě o pět až deset let dříve, jsou klinické studie. V Česku aktuálně probíhá téměř 500 studií realizovaných farmaceutickými společnostmi. Zapojeno je do nich kolem 17,5 tisíce pacientů a více než 2,5 tisíce výzkumných týmů. Vedle toho se uskutečňují také akademické studie, které v těchto číslech nejsou zahrnuty.
Klinický výzkum tak představuje významnou součást českého zdravotnictví. Přesto se stále setkávám s tím, že nejen veřejnost, ale ani část budoucích lékařů nemá o jeho fungování dostatek informací. Klinické studie přitom neslouží pouze k vývoji nových léčiv. Ovlivňují také dostupnost moderní medicíny, odbornou úroveň zdravotnických pracovišť a konkurenceschopnost celé země.
POHLEDEM EXPERTA
„Právě podle schopnosti proměnit poznatky v praxi se pozná zdravotnictví připravené na medicínu příštích desetiletí.“
— Mgr. David Kolář, MHA, výkonný ředitel AIFP
02Vývoj nového léku stojí až 75 miliard korun
Každá studie musí projít odborným a etickým posouzením, splnit přesně stanovené požadavky a podléhá průběžnému dohledu. Bezpečnost účastníků se sleduje po celou dobu jejího trvání a činnosti s ní spojené tvoří přibližně 60 % celého procesu klinického hodnocení. Riziko samozřejmě nelze z medicíny zcela odstranit. Pravidla jsou však nastavena tak, aby bylo možné případná rizika včas rozpoznat, vyhodnotit a co nejvíce omezit.
Účastníci klinických studií zároveň bývají pod intenzivním lékařským dohledem. Absolvují častější vyšetření a jejich zdravotní stav je sledován podle předem stanoveného protokolu.
Informovanost o klinickém výzkumu se v posledních letech postupně zlepšuje. Přispívají k tomu Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL), lékařské fakulty, výzkumná pracoviště, pacientské organizace i další instituce. V září bude spouštět nový informační portál také ministerstvo zdravotnictví ČR. V této práci je třeba pokračovat. Důvěra veřejnosti totiž nevzniká pouhým ujišťováním, že klinické studie jsou bezpečné, ale otevřeným a srozumitelným vysvětlováním jejich pravidel, přínosů i možných rizik.
Pro pacienty může účast ve studii znamenat možnost dostat se k nové léčbě o mnoho let dříve, ještě před její registrací a vstupem do běžné klinické praxe. Zda tuto příležitost dostanou také čeští pacienti, však závisí na tom, jestli se zadavatel rozhodne studii uskutečnit právě v Česku.
03Registrací cesta léku k pacientovi nekončí
Klinické studie se připravují v globálním prostředí. Zadavatel zpravidla vybírá několik zemí a desítky či stovky pracovišť, která se do mezinárodního projektu zapojí. Jednotlivé státy proto mezi sebou o studie fakticky soutěží. Rozhoduje se, zda bude konkrétní projekt probíhat v Česku, Polsku, Německu, Francii, nebo v jiné zemi schopné nabídnout vhodnější podmínky.
Samotná cena přitom nebývá rozhodujícím faktorem. Zadavatelé posuzují kvalitu a zkušenosti výzkumných týmů, počet a dostupnost vhodných pacientů, úroveň zdravotnické infrastruktury, možnosti práce s daty i míru digitalizace. Zásadní roli však hraje především rychlost, s jakou lze studii skutečně zahájit – získat potřebná schválení, uzavřít smlouvy a otevřít jednotlivá centra.
Česko má zkušené lékaře a síť pracovišť, která klinické studie realizovat chtějí a umějí. Jako středně velká země však nemůže počtem potenciálních účastníků konkurovat například Německu nebo Francii. Současně už nejsme levnou destinací, takže naše nabídka nemůže stát ani na nízkých nákladech. Nevýhodou je rovněž absence účinné daňové podpory výzkumu, která by odpovídala specifikům klinických studií.
O to více bychom měli těžit z kvality našich pracovišť, odbornosti výzkumných týmů a schopnosti postupovat rychle. Právě rychlost je ale jednou z největších slabin českého prostředí. V některých nemocnicích trvá příprava studie i sedm nebo osm měsíců, zatímco jinde v Evropě se stejný proces počítá na týdny.
Z pohledu globálního zadavatele je takový rozdíl zásadní. Pokud lze studii v jiné zemi zahájit o několik měsíců dříve, motivace čekat na česká pracoviště výrazně klesá. Důsledkem jsou ztracené investice, méně příležitostí pro české výzkumníky, a především menší počet pacientů, kteří se mohou k nové léčbě dostat ještě před jejím běžným uvedením na trh.
04Špičková medicína potřebuje dobře fungující systém
Dobrou zprávou je, že se nedostatky českého prostředí začínají řešit systematicky. Ministerstvo zdravotnictví v červenci 2026 přijalo první Národní strategii klinických hodnocení humánních léčivých přípravků v ČR 2035. Na její přípravě jsme se jako AIFP podíleli společně se SÚKL, českou národní sítí pro podporu klinického výzkumu CZECRIN, pacientskými organizacemi a dalšími partnery.
Strategie počítá se standardizací smluvních vztahů mezi nemocnicemi a zadavateli studií, vytvořením jednotného vstupního místa do systému klinických hodnocení i stabilnější podporou akademického výzkumu. Právě akademických studií se u nás dlouhodobě uskutečňuje méně, než by odpovídalo odborným kapacitám a potenciálu českých pracovišť.
Přijetí strategie je důležitým předpokladem změny, samo o sobě však nestačí. Rozhodující bude, zda se podaří navržená opatření skutečně uvést do praxe, zkrátit dobu potřebnou k zahájení studií a vytvořit pro výzkumná pracoviště předvídatelnější podmínky. Pokud se to podaří, může Česko posílit svou pozici v mezinárodním klinickém výzkumu a nabídnout více pacientům možnost zapojit se do studií nových léčiv.
Účast v klinické studii je ovšem pouze jednou z cest k moderní terapii. Pro naprostou většinu pacientů je rozhodující až její dostupnost v běžné klinické praxi. A právě zde začíná další část cesty, během níž se rozdíly mezi jednotlivými regiony projevují nejvýrazněji.
