Zdraví zaměstnanců je na prvním místě

Byla to z velké části náhoda. Už při studiu informatiky na Matfyzu jsem nastoupil na brigádu do firmy zaměřené na vzdělávání lékařů. Když jsem tam otevřel dveře, seděli v místnosti Tomáš Šebek, Rudolf Ringelhán a Martin Straka, lidé, kteří později stáli u vzniku uLékaře.cz. Naše cesty se na čas rozešly, ale zůstali jsme v kontaktu a později začali znovu spolupracovat.

Z IT jsem si přinesl systematičnost, procesní uvažování a práci s daty. Věnoval jsem se databázím, analýzám a vývoji, což mi v kombinované zdravotnické a technologické firmě pomáhá. Zdravotnictví mě naopak naučilo obezřetnosti. V softwaru můžeš něco pokazit a nasadit znovu. V medicíně to často nejde. Kontrola kvality a vědecký přístup jsou tu proto namístě.

Vybavuje se mi příhoda z doby, kdy jsem hrával basketbal. Vyvrtnul jsem si kotník a trenér mě poslal k lékaři s tím, ať zkusím požádat o jiné řešení než sádru, abych se mohl rychleji vrátit na hřiště. Byl to troufalý požadavek, pacient samozřejmě nemá určovat léčbu. Lékař ale jen zavrtěl hlavou, dal mi sádru a nic mi nevysvětlil.

Později mi došlo, že tak by péče vypadat neměla. I když pacient chce nesmysl, měl by se dozvědět proč. Když rozumí tomu, co se děje, lépe spolupracuje. To prospívá jemu, lékaři i celému systému. Souvisí s tím také digitalizace. Člověk, který má informace a dokáže se v péči orientovat, se stává její aktivní součástí.

Původně jsme zveřejňovali zdravotní informace a odpovídali na konkrétní dotazy lidí. Postupně jsme ale zjistili, že rada je jen začátek. Pacient se může dozvědět, co by jeho problém mohl znamenat, ale stále neví, kam má jít, jak rychle péči potřebuje nebo kde najde vhodného specialistu.

Proto jsme přidali navigaci zdravotnickým systémem, koordinaci návazné péče a později také prevenci. Když se člověk ráno probudí a necítí se dobře, je mu jedno, zda řešením bude telemedicína, krevní odběr nebo fyzické vyšetření. Potřebuje vědět, co má udělat. Produktem proto není samotný videohovor s lékařem, ale dobře řízená cesta pacienta.

Nechceme nahrazovat praktické lékaře. Když pacient dostane žádanku ke specialistovi a neví, kam se obrátit, dokážeme návštěvu zkoordinovat. Výsledky se pak mají vrátit k praktikovi.

Bylo to přibližně v letech 2017 a 2018, kdy se firma nacházela ve složité situaci. Jednou ze změn, které ji dostaly zpět na nohy, bylo zaměření na zdraví zaměstnanců. Jednotlivci jsou v Česku zvyklí, že velkou část péče hradí zdravotní pojištění, a za nadstavbu proto často nechtějí platit. Navíc přirozeně upřednostňujeme okamžitý užitek před prevencí, jejíž efekt se projeví za několik let.

Firmy uvažují dlouhodobě. Vědí, že zdraví lidí ovlivňuje absenci, výkon i stabilitu týmů. Péče o zdraví proto není jen benefit, ale otázka udržitelnosti firmy. V době rozhovoru spolupracujeme s více než 350 firmami a služby pokrývají přibližně 150 tisíc zaměstnanců.

Přesně zatím ne a je potřeba to říct otevřeně. Pracujeme s tím, čemu říkám řetězec nepřímých důkazů. Kombinujeme veřejné statistiky s vlastními provozními daty. U některých diagnóz víme, jak dlouhou pracovní neschopnost v průměru způsobují. Pokud známe délku absence a průměrnou mzdu ve firmě nebo oboru, dokážeme odhadnout ekonomický dopad.

Z preventivních screeningů zase víme, v jakém procentu případů zachytíme určitý problém. Když tato data spojíme, získáme interval možných úspor. Není to jedna nezpochybnitelná částka, ale už takový model firmám dává smysl. Naším cílem je dostat se k přímějším důkazům, k čemuž budeme potřebovat spolupráci zaměstnavatelů i institucí.

Velký nevyužitý potenciál vidím v anonymizovaných datech o diagnózách spojených s pracovní neschopností. Zaměstnavatel se nikdy nesmí dozvědět, jakou nemoc má konkrétní člověk. U velké firmy by ale bylo užitečné vědět, jakou část absencí způsobují respirační onemocnění, pohybový aparát nebo duševní zdraví. Pak může zaměřit prevenci podle skutečných potřeb, ne podle dojmů.

Careview je datový kokpit pro management a HR. V pilotním provozu ukazuje, jak zaměstnanci využívají naše služby, jaké typy problémů řeší a jak se situace vyvíjí v čase. Trend je často důležitější než jednorázové číslo.

Pokud například po změně pracovního prostředí naroste počet potíží s pohybovým aparátem, může firma upravit ergonomii nebo nabídnout cílený program. Po organizační změně se zase může zvýšit poptávka po podpoře duševního zdraví. Data nemají sloužit jen k reportingu, ale spustit konkrétní akci.

Umělá inteligence může výrazně zrychlit zpracování kvalitních dat a ušetřit kapacity. Sama však chybějící informace nevytvoří a nevyřeší pravidla jejich bezpečného používání. Je to nástroj, nikoli náhrada za důvěryhodný datový základ a odborné rozhodování.

Komunikace. Můžeme připravit obsah, notifikace a e-mailing, ale potřebujeme spolupráci HR a přístup k fungujícím interním kanálům. Informace se musí dostat ke správnému člověku ve správnou chvíli.

Když ve firmě interní komunikace nefunguje, služba se nerozjede. Ne proto, že by s ní lidé byli nespokojení. Oni o ní často vůbec nevědí nebo netuší, kdy ji mohou použít. Úspěšné zavedení proto není jen IT projekt. Je to změna chování, která potřebuje vlastníka a opakovanou komunikaci.

Současně víme, že HR manažeři bývají přetížení. Careview jim má práci zjednodušit tím, že mají průběžná data na jednom místě a nemusí hledat PDF reporty v e-mailech.

První setkání proběhlo zhruba tři roky před dokončením transakce, intenzivní jednání pak trvala asi rok. MaVie si prověřovalo nás a my jsme si stejně pečlivě vybírali partnera. Hledal jsem někoho, kdo věří v propojení technologií a odbornosti lékařů a nebude chtít fungující byznys od základu překopat.

Vedle obchodních podmínek pro mě byl zásadní kulturní soulad. Nechci, aby firemní hodnoty byly jen text na zdi. U dlouhodobého partnera je kompatibilita týmů stejně důležitá jako finanční parametry.

V dalších letech chceme propojovat péči o fyzické a duševní zdraví s další podporou zaměstnanců a využívat procesy, které někdo uvnitř skupiny umí lépe. Zároveň si zachováváme velkou autonomii. MaVie do nás vstoupilo proto, že máme know-how a něco nám funguje. Nedávalo by smysl to ničit.

Chtěl bych, aby zaměstnavatelé považovali platformu pro řízení zdraví za stejně přirozenou součást firmy, jako je ERP nebo účetní systém. Neměli by řešit, jestli takový nástroj potřebují, ale jak ho správně implementovat.

Technologie přitom není cílem sama o sobě, ale infrastrukturou pro dostupnější, preventivnější a lépe koordinovanou péči. Sama však zdravotnictví nespasí. Právě představa, že to dokáže, je jedním z největších mýtů o telemedicíně. Stejně zásadní chybou je, když zaměstnavatel zdraví svých lidí vůbec nepovažuje za prioritu.