Lékaři chtějí léčit. Místo toho polovinu dne vyplňují papíry

Byla to trochu náhoda. Vystudoval jsem matematiku na MatFyzu a po studiu jsem působil 7 let v IT. Spoluzaložil jsem i jednu IT firmu. Po čase jsem ale začal hledat změnu, protože jsem cítil, že to není obor pro mě. Chystal jsem se nastoupit do leadershipového programu pro lidi, kteří chtějí působit ve vzdělávání, ale nástup se mi z rodinných důvodů o rok zpozdil. Zrovna v tu dobu mi na LinkedInu vyskočila nabídka od slovenské organizace Mladí lekári a zaujalo mě, že se také věnují vzdělávání, byť v segmentu, o kterém jsem toho v tu dobu moc nevěděl. Mladé lékaře na Slovensku založil lékař Tomáš Havran, který zrovna hledal CEO organizace. Přišel jsem tak z úplně jiného segmentu, ale využil jsem zkušenosti z budování IT firmy, jen v jiném prostředí.

Určitě mi pomohlo, že mě do toho lékařského prostředí přivedl Tomáš Havran, který si už svoji pozici vybudoval. Přesto jsem se setkal se situacemi, kdy mě starší kolegové brali s rezervou, dokud jsme si nesedli k reálné práci. Jednou mi jeden starší lékař po hodinovém meetingu řekl, že jsem na něj i přesto, že nejsem lékař, udělal dojem.

Zkušenosti z byznysu a managementu. Lékaři často žijí pouze ve své bublině. Šest let studují medicínu, což je extrémně náročné a na brigády obvykle nechodí. Maximálně na stáže do nemocnic, takže opravdu žijí výhradně medicínou. Myslím, že i proto umí hodně ocenit zkušenosti z byznysu a managementu, které jim pochopitelně chybí. 

Má to dvě roviny. V dnešní záplavě nových studií a guidelines pomáháme lékařům se v tom celém ekosystému lépe orientovat a ušetřit jim čas. Jednou až dvakrát do měsíce jim posíláme newslettery po jednotlivých medicínských specializacích, které píšou sami lékaři a řeší se v nich různorodá témata. Pak se zaměřujeme na jejich soft skills, které se na slovenských školách neučí. Jde například o komunikaci s pacienty, protože právě ta pak výrazně ovlivňuje i celou diagnostiku a dodržování léčby. 

Že se jim nechce pracovat. Není to pravda. Mladí chtějí pracovat, jen musí mít ty správné podmínky. 

Až 72 % lékařů se necítí připraveni na lékařskou praxi. Třicet procent zároveň označilo vedení staršího kolegy za nejcennější věc při nástupu, ale zároveň z těchto lékařů více než 60 % žádného mentora v rámci své specializační přípravy nemělo. Mají přiděleného vedoucího, který jim uznává výkony, ale to je něco jiného než mentor, na kterého se mohou pravidelně obrátit.

Podle dostupných dat nejsou jediným rozhodujícím faktorem mzdy, ale nedostatek prostoru pro osobní a profesní růst. Na Slovensku chybí mladí specialisté a tady se to přesně láme, protože záleží, jaké nadřízené mladí lékaři mají. Někteří měli štěstí na mentora, který jim dal prostor růst, jiní ale narazí na specialistu, který si drží svou pozici a nástupce si nevychovává, protože se bojí o vlastní postavení. Jak to trefně popsal na jednom z našich inkubátorů manažer Ľuboš Lopatka: kdo je nenahraditelný, měl by být vyhozen.

Náš interní tým aktuálně tvoří zhruba 10 lidí a dalších pět až šest kolegů na částečný úvazek, kteří se podílejí například na přípravě newsletterů. Pravidelně také spolupracujeme s více než 20 lékaři na tvorbě odborného obsahu. Kolem projektu se navíc vytvořila komunita téměř 16 tisíc odběratelů newsletteru, kterou chceme v další fázi ještě více aktivovat. 

Na naše vzdělávací programy. Letos jsme například spustili program pro vzdělávání ambulantních lékařů. Šedesát procent všeobecných lékařů a pediatrů na Slovensku je v důchodovém věku, ale mladí se do ambulancí nehrnou. Po náročném studiu a specializaci po nich chceme, aby zvládli také ekonomiku a management vlastní praxe, což je nikdo neučí. Jsem hrdý na to, že lékaři, kteří projdou naším programem, s námi zůstávají v kontaktu ještě dlouho po jeho absolvování. V některých případech společně rozjíždíme i další projekty.

Osmdesát procent času obvykle věnujeme definici problému a následně dvacet minut návrhu řešení. Je to přesný opak toho, na co jsou lékaři zvyklí z praxe, kdy je cílem co nejrychleji stanovit diagnózu. Jedna z účastnic, anestezioložka na ARO, mi po programu řekla, že to pro ni bylo velmi stresující. Uvědomil jsem si, že máme úplně odlišný pohled na to, co je vlastně stres, když vezmeme v potaz její povolání.

Rozhodně administrativa, která jim dokáže zabrat až polovinu pracovní doby. Drtivá většina lékařů vnímá svou práci jako poslání, které je naplňuje. Když ale polovinu času řeší papírování, mají pocit, že kvůli tomuhle šest let medicínu nestudovali a mohou rychleji vyhořet. S příchodem AI se přitom dá odbourat obrovské množství administrativní zátěže. Řešení existují, jen musí přijít ochota je zavádět.

Veřejná diskuze se točí kolem nemocnic, ale stejně jako Česko máme i na Slovensku jako pozůstatek socialistického systému nadprůměrný počet nemocničních lůžek na obyvatele. Náš ambulantní sektor je velmi zanedbaný.  Ambulantní sektor je přitom levnější, blíž pacientům a má větší potenciál v prevenci, což je nesmírně důležité, protože přesná a včasná diagnostika ve výsledku opět snižuje náklady státu. 

Stačí se podívat na délku funkčního období ministra zdravotnictví, které trvá v průměru dva roky. Je to stále dokola. Přijde nový ministr, napíše se nový plán a z toho předchozího už zůstane jen papír. Reforma stratifikace nemocnic se píše už potřetí a implementace pořád pokulhává.